Vycházka po stopách politických procesů

Dne 4. 1. 2019 se skupina žáků naší školy vydala na vycházku po stopách politických procesů  50. let minulého století. Naší první zastávkou byla aula VŠPJ, která dříve bývala soudní síni, kde se odehrávaly zinscenované procesy s lidmi, obviněnými totalitním poúnorovým režimem. Zúčastnili jsme se přednášky paní Marie Bohuňovské a připomněli si jak babický proces z července 1951, tak i proces „Veselý, Rod, Tuček,“ v němž došlo k zatčení, nespravedlivému obvinění, a odsouzení vlastenců k trestu smrti. U památníku před budovou školy jsme si připomněli jedenáct politických vězňů, odsouzených k trestu smrti, z nichž jednomu bylo teprve dvacet let. Dalším naším cílem byl jihlavský ústřední hřbitov, kde jsme se zastavili u sousoší Zaváté šlépěje akademického sochaře Jaroslava Šlezingera a u hrobů lidí souzených a popravených v politických procesech. Až sem nás provázela paní redaktorka Šarounová z Českého rozhlasu Vysočina, která nahrála rozhovor s žáky, účastnícími se projektu Příběhy našich sousedů. Dalšími zastávkami byl Dělnický dům, kde se konal v červenci 1951 babický proces a vila Šlezinger ve Fibichově ulici, kde jsme si zavzpomínali kvalitního sochaře Jaroslava Šlezingera, který zde žil a tvořil v letech 1944 až 1949. Přežil věznění v nacistickém koncentračním táboře, ale už šest let po amnestii jej odsoudili komunisté v rámci procesu „Veselý, Rod, Tuček“ na 25 let žaláře, ke konfiskaci majetku a ztrátě občanských práv. V roce 1950 byl odsouzen a později donucen ke třídění a mletí uranové rudy ve Vykmanově, kde v roce 1955 zemřel na rakovinu plic. Zastavili jsme se i u dalších jeho děl, u sochy sv. Václava v minoritském kostele a u repliky sochy T. G. M. v blízkosti jihlavského gymnázia. Osudy sochaře Jaroslava Šlezingera jsou shrnuty v knize paní Marie Bohuňovské s názvem Zaváté šlépěje a v dokumentu Zaváté šlépěje, kde vystupuje kromě jiných pamětníků i vdova po panu Šlezingerovi. Ta vzpomíná, jak jejího manžela nechali ležet v lágru tři dny bez pomoci ve dne, v noci na zemi. Budeme si připomínat, jakou křivdu a pokoření museli zažívat věřící a čestní lidé, kteří odmítli sklonit hlavu před komunistickou tyranií. Citát „Nad život a nad smrt nechť svoboda je na věky nám“ by si měli připomínat hlavně ti, kteří si neváží základních lidských hodnot, nejednají s láskou k bližním a neví si se svobodou rady.

Mgr. Tomáš Koutný