Předjarní pátrání na hřišti: Když jedna ruka druhou myje

Čtyři týmy a jejich symboly

Děti se rozdělily do čtyř soutěžních týmů, z nichž každý měl svůj jasně daný symbol. Aby to byla ta správná výzva, dvojice v rámci týmů k sobě byly svázány za zápěstí. S jednou volnou rukou pro každého se pak vydaly plnit úkoly rozeseté po celém hřišti.

Jak probíhala „koulovačka“ v terénu?

Cesta k cíli vedla přes koordinaci pohybu a bystrý zrak:

• Lov na papírové koule: Hřiště bylo poseté papírovými koulemi. Dvojice však směly sbírat pouze ty, které byly označeny symbolem jejich týmu.

• Běh v tandemu: Sladit krok při přesunech od jedné koule ke druhé vyžadovalo hodně soustředění a vzájemné trpělivosti.

• Rozbalování a skládání: Jakmile týmy posbíraly všechny své koule, musely je rozbalit a z ukrytých částí textu sestavit správné březnové pranostiky.

Co jsme se naučili?

Kromě červených tváří a spousty smíchu si děti odnesly důležité zjištění: domluva je základ. Když chtěl jeden běžet doleva a druhý doprava, nikam se nedostali. Museli se naučit jeden druhého vést, počkat na sebe a společně manipulovat s papírem, aby věty dávaly smysl.

Vítězství pro všechny: Všechny čtyři týmy své březnové hádanky úspěšně rozluštily a dokázaly, že i se svázanýma rukama si poradí, když táhnou za jeden provaz. Teď už nás březen se svým proměnlivým počasím nemůže zaskočit!

Prohlédněte si ve fotogalerii, jak se našim „siamským dvojčatům“ při lovu papírových koulí dařilo!